Pohádky navzdory dějinám

Jednoho dne spadne z nebeského orchestru na zem saxofon, který nenávidí andělské menuety. A okamžitě se stane třetím členem kapely, která od té doby válí přímo božsky. Jenže v nebeském inventáři chybí jeden nástroj, a tak jsou provinilci stíháni anděly, před kterými prchnou dokonce do nového zrození.
Ságo je nakonec polapeno, ale protože ho definitivně zkazila pozemská hudba, rozpoutá brzy v nebi revoluci, patrně jazzrockového ražení?

Pohádky navzdory dějinám si zaslouží pozornost z několika důvodů.
Za prvé, je to počin, který v českém komiksu nemá obdoby svým rozsahem (148 stran) a důkladností, s jakou byly stvořeny (kniha vznikala několik let).
Za druhé je to natolik originální dílo, že pro něj na současné scéně nenacházíme srovnání. Práce s jazykem je tak svébytná, že pokud nebudete číst text celý od začátku do konce, nebudete mu možná ani rozumět. Navíc jde o výsostnou moravštinu, nikoli o češtinu, takže ti, kdo nevědí, že třeba "z tama" znamená "odtamtud", mají smůlu. Způsob, jakým jsou spolu vázány text a obrázky, připomíná Padoucnici, avšak bublin tu najdete ještě méně - v celém textu všeho všudy asi deset.
A za třetí stojí za pozornost obsah knížky, který je vším, jenom ne chladnou tržní kalkulací. Nejde o "komiks podle pravidel", ale naopak o výlet mimo "pravidla správného komiksu" směrem k poezii. Možná si vzpomenete na myšlenku Williama Saroyana, že každý člověk, i neliterát, by měl napsat za život knihu, do které by uložil sám sebe a svoji zkušenost. Pohádky navzdory dějinám jsou jednou z těchto knih. Kresba je naivistická a slova ulétávají do nadoblačných výšek na křídlech moravského vína, ale málo platné, tahle knížka je ryzí. 

Rok a měsíc vydání: leden 2000